[ Pobierz całość w formacie PDF ]
a prosme ho, aby nám zde dopøáno bylo otcovského pøijmu-
tí. Pomodlily jsme se otèenáaek, pak jsem ala k chalupì
ke dveøím. Tatík a máma byli na výminku, statek mìl bratr; to
mi bylo povìdomo. Na dveøích byl jeatì pøilepen obrázek, kte-
rý byl Jiøí mámì z Vambeøic pøinesl, Panna Maria a ètrnácte
pomocníkù. Jako by mi od srdce odpadlo, kdy~ jsem je vidì-
la. ,Vy jste mne vyprovodili, vy mne zase vítáte, myslím si a s
celou dùvìrou veala jsem do sednice. Tatík, máma i stará
Bìtka sedìli u stolu, jedli polívku z jedné mísy - byla to hladká
Anèka, vím to, jak by dnes to bylo.,Pochválen bud Je~ía Kris-
tus! pozdravím. - ,A~ na vìky, odpovìdìli. - ,Prosila bych
vás, hospodáøi, o nocleh s tìmi dìtmi. Jdeme z daleka, jsme
laèní a ualí, povídám, ale hlas se mi tøásl. Nepoznali mne. Bylo
v sednici aero. ,Odlo~te si bøemeno a posadte se za stùl, øekl
otec a odlo~il l~íci. ,Bìtko, kázala máma, ,jdi uvaøit jeatì tro-
chu polívky. Zatím si sednìte, matko, a ukrojte si chleba
a dejte dìtem. Pak vás ulo~íme na hùru. Odkudpak jdete? -
,A~ ze Slezska, z Nisy, povídám. - ,Tam je naae Madlena,
zvolal tatík. ,Prosím vás, osobo, neslyaela jste o ní? ptala
se máma a pøistoupila blí~ ke mnì. ,Madlena Novotná, její
mu~ je voják. Je to naae holka, a u~ jsme dvì léta neslyaeli,
jak se s ní dìje. Mám poøád oaklivé sny; onehdy se mi zdálo,
~e mi vypadl zub, a bolelo mne to, tak mám jen v~dy tu holku
a ty dìti na mysli, a jestli se Jiøíkovi nìco nestalo, kdy~ jsou
poøád ty patálie; to pánbùh ví, ~e si ti lidé nedají pokoje. - Já
plakala, ale dìti, kdy~ slyaely bábu tak hovoøit, potáhly mne
za sukni a ptaly se: , Mamièko, je to naae babièka
a dìdeèek? jak to øekly, tu mne hned máma poznala, vzala
okolo krku a tatík vzal dìti do náruèí a tu jsme si teprv povì-
dìli jak a co. Bìtka bì~ela hned pro bratra a pro sestru, avag-
rovou a avagra, a netrvalo to dlouho, byla celá ves pohroma-
dì, a nejen moji pøíbuzní a vrstevníci, ale ka~dý mne vítal, jako
bych mu rodná sestra byla. ,Dobøes udìlala, ~es pøiala domù
s tìmi dìtmi, øekl tatík; ,je pravda, vaude je zem pánì, ale
svá vlast je ka~dému nejmilejaí a nám naae, a tak to má být.
Dokud nám Pánbùh chleba dává, nebudea ani ty, ani tvoje
dìti nouzi mít, i kdybys pracovat nemohla. To ostatní, co tì
potrefilo, je tì~ká rána, ale i to odloZ na vrchní polièku. Mysli
si: koho Pánbùh miluje, køí~kem ho navatìvuje. - Tak jsem byla
zase mezi nì pøijata a jako jejich. Bratr chtìl mi postoupit sed-
nièku, ale radìji zùstala jsem s rodièi v chaloupce, kde nì-
kdy Jiøí pøebýval. Dìti byly záhy jako doma a rodièe mìli s nimi
radosti dost. Posílala jsem je do akoly pilnì. Za mého mládí
se dìvèata v písmì neznala, dost na tom, umìla-li trochu èíst,
a to jen mìstské holky. A je to pøece jen akoda a høích, kdy~
má èlovìk dar ducha svatého a nechává ho bez úroku. Ale
kdy~ není k tomu pøíle~itosti, co si mù~e èlovìk pomoci. Mùj
nebo~tík, to byl èlovìk svìta zkuaený, znal se i v písmì, zkrát-
ka ten se hodil do vozu i do koèáru. A to je dobøe; mohl by
tak ka~dý být!
Já dìlala húnì jako døíve a hezký groa jsem vydìlala. Byly
tenkráte zlé èasy, vojny a nemoce i hladu dost. Korec ~ita stál
sto zlatých na bankocetlích. To je nìco øíci! - Ale Pánbùh nás
miloval, ~e jsme vae jak~ tak~ pøestáli. Tak bylo zle, ~e chodili
lidé s penìzi v hrsti, nemohouce koupit. Náa tatík, to byl èlo-
vìk, aby ho pohledal, ten pomohl jaktì~iv ka~dému, kde a jak
jen mohl; k nìmu také ka~dý pøiael, kdy~ nevìdìl kudy kam.
Kdy~ pøicházeli chudaí sousedé prosíce: ,Pøenechte nám
korec ~ita, nemáme na chléb ani zrna, øíkal: ,Dokud mám,
rád dám; a~ nebudu já mít, dá jiný, a hned musela máma na-
mìøit do pytle obilí. Peníze ale nevzal, to to. - ,V~dye jsme
sousedé, øíkal, ,jestli my si nevypomù~em, kdopak by nám
mìl vypomoci. A~ vám Pánbùh obrodí, splaete mi zrnem
a budeme spraveni. A tak to bylo. Za to mìl tatík tisíceré za-
plae Pánbùh; matka, jestli nepøiael jeden den ~ebráèek, byla
by ho ala hledat na rozcestí, to byla její radost. Proè by také
nebyli pomáhali lidem; najedli jsme se dosyta, v èem chodit
bylo, proè by z toho pøebytku se nebylo udílelo? To jeatì není
tak velká zásluha, jen povinnost køeseanská, ale kdy~ si od úst
utrhne a dá, to je pìkná ctnost. Vaak to pøialo i s námi tak
daleko, ~e jsme jídali jednou za den, aby mìli jiní lidé také co
jíst. No, i to jsme pøestáli a zase slunce zasvitlo. V zemi byl
pokoj a bylo v~dy líp a líp.
[ Pobierz całość w formacie PDF ]
